Má studia začala na Konzervatoři v Brně, kde jsem navštěvovala obor Hra na housle u MgA. Richarda Kružíka. Studium na konzervatoři má jednu výhodu, neboť po maturitě nemusíte řešit žádné přijímačky, ale rovnou pokračuje v nástavbě a honbě za titulem DiS. 

Kdybyste mi v té době řekli, kam má další studia budou směřovat, řeknu vám, že jste se nejspíš někde praštili do hlavy, nebo si spletli jméno. Já a Filozofická fakulta? Vždyť chci přeci hrát!

A také, že jsem hrála.

Se zájezdovým orchestrem jsem navštěvovala nejen sály v České republice, ale také celé Evropě. Zahrála si na mnoha krásných místech, s mnoha krásnými lidmi. Získala svá první angažmá v divadle, založila kvarteto a plánovala houslové studium v zahraničí.

Jenže přišel covid-19 a ten zapříčinil, že jsem se rozhodla rozšiřovat své obzory rozmanitějšími směry a možná vytvářet úplně něco nového, něco, co mě do té doby ani nenapadlo.

A proto KISK! A ani nevíš, jak jsem za to rozhodnutí ráda!

"Nic se na tomto světě neděje náhodou."

- Paulo Coelho

A tak to bylo i s mým bakalářským studiem na KISKu - prostě to tak mělo být.

Během svého studia jsem absolvovala mnoho zajímavých předmětů z různých oblastí. Zprvu spíše zaměřených na knihovnictví a literaturu, avšak postupem času začaly převažovat předměty kreativnější a celkově takové, kdy jsem získané poznatky mohla implementovat do své pedagogické praxe.

A zde pro mě nastal zlomový okamžik, když jsem si uvědomila, že propojit zdánlivě nesouvisející by mohlo jít a třeba být pro mě i tím pravým.

Začala jsem se tedy zaměřovat na oblast technologií v hudebním vzdělávání a následně své studium absolvovala bakalářskou prací s názvem Digitální technologie a vzdělávání na ZUŠ. Proces tvorby této práce pro mě byl velmi zajímavým obdobím, neboť vznikala po dobu velké části školního roku. Já tak mohla problematiku řešit bez časového presu, ale především dlouhodobě.

Na magisterském studiu mám zatím jasný cíl, pilně studovat a prohlubovat propojení hudby a technologií především ve své diplomové práci, jež se bude zabývat budováním hudební identity v naší digitální a informační době. Myslím, že je toto propojení pro mě osobně opravdu funkční a je to vlastně něco, čím bych se do budoucna ráda zabývala a využívala i v rámci mého profesního zaměření. Mám pocit, že právě oblast hudby je často brána jako striktně tradiční, ulpívající na zažitých procesech a pilířích a už méně se řeší její inovativní možnosti a příležitosti, které dle mého názoru bezpochyby nabízí. 

A možná to je to jádro, které na očekávám od svého studia na KISKu?

Když si na celkovém konci mého studia shrnu veškeré zážitky, jak ty pozitivní, mezi které můžu zařadit spoustu radostných chvil při plnění zajímavých úkolů, diskusí nad nejrůznějšími tématy, ale také doplňkové akce, tak ty negativní, jako občasný drobný (i méně drobný) strach ze zkoušek, či předmětů, které byly mému smýšlení a profilování vzdálenější, určitě ničeho nelituji. Jsem ráda, že jsem se vyhnula stereotypu umělce a místo tak očekávané další hudební cesty zvolila jinou, otevírající další možnosti a přinášející další vědomosti.

I když to bude znít možná zvláštně, když se mě zeptáte, co je "to nejvíce", co si z KISKu odnáším, nebudu vám tu vyjmenovávat různé dílčí věci, i když ty mezi ně také bezpochyby patří, ale v mém pohledu to je jistá transformace myšlení. V průběhu svého studia jsem absolvovala velké množství předmětů, některé dobrovolně, jiné už ne tak dobrovolně a z každého si něco odnesla. Celkově nejraději však vzpomínám na dva předměty, které jsem absolvovala ještě v rámci svého bakalářského studia, a to jsou Dílna improvizace a Divadelní výchova pro informační pracovníky. Vím, že se jedná o dva povinně-volitelné předměty, jejichž usazení v informačních vědách je spíše okrajové, pro mě však byly velmi důležité a formující pro můj další rozvoj a myšlení. I přesto, že hudba je umění krásné a zprvu i silně individuální, v dnešní době jde především o interpretaci hudebního jazyka, které pomocí různých hudebních značek do partu zapsal sám, většinou desítky až stovky let mrtvý skladatel. Nejde jen o ten krásný, individuální prožitek, ale také o dokonalou interpretaci, kde posluchač často neposlouchá to, co je krásné, ale to, kde nastala nepřesnost. Vím, že takové tendence jsou v každé oblasti a oboru, ale v hudbě mi přijdou do jisté míry silnější, jelikož hudba pracuje až s intimními dovednostmi vycházejícími přímo z daného člověka. A proč tedy uvádím zrovna tyto dva předměty? Díky nim jsem si vůbec začala uvědomovat až triviální potenciál takové myšlení. Člověk se může měsíce, klidně i roky učit vést něco k dokonalosti, může na tom silně pracovat, ale pak nastane ta chvíle a vše se povést nemusí. Neznamená to, že jsme málo připravení, nebo nejsme dobří, ale třeba se jen ten den nesešlo všechno tak, jak pro ten lepší výsledek mělo. Díky těmto předmětům, kde za hlavní skills považuji náhled na práci s chybou, komunikaci a mluvení mezi lidmi, jsem si právě odnesla například to, že nejdůležitější je flow a až poté ten každý komponent uvnitř.

A to se také snažím více předávat dál svým žákům. Všude to vlastně funguje stejně a díky samotné transdisciplinární povaze KISKu lze dané vědomosti a poznatky implementovat dále do velkého množství dalších oborů.

Kdybych měla zvolit i předměty povinné, pro mě neužitečnější byly ty, které se týkaly prostředí vzdělávání, jako Učící se společnost, ale i třeba Informační chování, nebo Společnost, technologie a kulturní areál. Pokud jste se ještě neprokousávali mými reflexemi jednotlivých předmětů, shrnu vám zde jádro problému - nejsem úplně technický typ, a kam v takových případech nenapasuji řešení formou trojčlenky, tam jsem velmi smutná. Mnohem více jsem spokojenější v oblastech, které si mohu ohnout tak, abych se dostala do oblasti, kde mám pocit silnějších kompetencí, nebo u těch, které si ze své podstaty vlastně ani ohýbat nemusím. Nikdy jsem si vlastně nepřála učit, a když mi všichni v okolí říkali, že jednou budu, zasmála se a šla dál, ale postupem času zjišťuji, že to mám opravdu ráda a v určité míře to naplňuje tu studánku potřeb být šťastným člověkem. A k tomu mi nejvíce dopomáhaly tyto a další podobné předměty.

KISK mi tak nejen dal nejrůznější vědomosti a opravdu rozšířil obzory, které se před tím ubíraly pouze jedním směrem a byly tak opravdu potřeba, ale především si z něj odnáším nový pohled na svět. Teď momentálně neplánuji, že bych ve svém profesním směřování odbočila a vydala se jiným, více KISKovým směrem, ale co není, jednou může být. Momentálně mi však přijde, že díky oné KISKové transdisciplinární povaze, se i v oboru, který je na první pohled úplně odlišný, dokážu prosadit tak, že vlastně zapadá do onoho jádra. S povinným příchodem nutnosti implementace nových technologií a nešťastnými kolegy se najednou setkávám s rolí potřebné technické podpory a představováním jejich možností. A není tohle také ta podstata studia na KISKu?