Celkově mám ráda předměty, které nemají úplně striktně stanovené mantinely a tvoří se dle profilu těch, kteří jej studují. Líbí se mi ta volnost myšlení, když vím, že si výstupy mohu napasovat na sebe, na to, co mě baví a zajímá. Na KISKu mi jsou všeobecně nejbližší takové předměty, jenž se zabývají oblastí edukace. I když by se mohlo zdát, že se témata budou opakovat a po nějaké době takové předměty omrzí, opak je pravdou. Každý další podobný předmět jen vytvoří nástavbu, vyplní mezery, či naopak vytvoří další. 

V Učící se společnosti oceňuji tu možnost rozhledu do témat, jež nejsou úplně běžná, avšak jsou zajímavá, nebo v podstatě tvoří základ mnohem širší a známější problematiky. I když možná, i díky mému odlišnému profesnímu zaměření, na mnoho věcí a problémů koukám jiným pohledem, vše zde našlo pochopení. 

A o to jde ne?

Kdo by neměl rád možnost volby, že? Už když si přečtete samotný název předmětu, jde z něj takový ten pocit: "literatura, kultura... humanitní vědy? O čem to bude? Není toho nějak moc?" 

Ano, je, ale. 

Předmět byl opravdu složen z mnoha oblastí od náboženství, filosofie, historie, až po literaturu pro děti. Co opravdu oceňuji je ona možnost volby, jíž jsem celou reflexi uvedla. I přes to, že mě témata náboženství a literatury zajímají, moje znalosti jsou tak okrajové, že všechny přednášky v daném tématu pro mě přinášely opravdu mnoho nového, ale i skrytého. Kdybych měla z tohoto okruhu navíc dělat zkoušku, věřím, že by to pro mě bylo na úrovni nějakého Dantova kruhu pekla. 

Právě možnost, zvolit si dva okruhy, jež jsou pro nás samé příjemné, mi z předmětu opět učinilo příjemnou záležitost. Nemusela jsem se stresovat, že něčemu příliš nerozumím, ale spíše si rozšiřovat obzory tolik, kolik uznám za vhodné. 

Nebudu lhát. Když jsem poprvé odcházela z hodiny Informačního chování, byla jsem zmatená a vyděšená z množství všeho potřebného k úspěšnému zakončení. Připadalo mi, že je vlastně skoro nemožné, abych něco takového zvládla vytvořit. 

Taky ale nebudu lhát, když připustím, že jestli jsem v něčem opravdu dobrá, tak je to očekávat takový menší konec světa skoro ve všem, co dělám. 

Postupem času, když odezněly první úkoly, za něž jsem si odnesla pěkné body, jsem začala získávat určitou sebedůvěru. Až jsem se jednoho dne přistihla, že místo toho počátečního strachu, mě ta celková práce opravdu baví a sbírání bodů si užívám jako bych sbírala poklad :) 

Tento předmět mi dal opravdu hodně a to především v přístupu. Když je něco zprvu opravdu vzdáleně nedosažitelné, vůbec to takové nemusí zůstávat. Vždy se najde cesta.